Přečtěte si text.

proti-zidum-faksimile-01.jpg
proti-zidum-faksimile-02.jpg
proti-zidum-faksimile-03.jpg
proti-zidum-faksimile-04.jpg

Velevážené

vládě republiky Česko-Slovenské v Praze III.

Valdštýnská 12

JUDr. Bohumil Šedivý, kandidát advokacie v Plzni, Kolstermannova ul. č. 3,

1/ žádá uctivě o řešení židovské otázky k cíli umožnění existence,
2/ a činí uvnitř uvedenou zdvořilou žádost.


Jednou.

Slovutné vládě republiky Česko-Slovenské v Praze.

Já podepsaný JUDr. Bohumil Šedivý, narodil jsem se dne 26./12.1907 v Plzni, takže jsem 31 léta stár. Moji rodiče byli rození Češi (matka z Chodska), i já jsem národnosti české. V Plzni jsem vystudoval vždy s vyznamenáním české státní reálné gymnasium, v Praze studoval s vyznamenáním na právnické fakultě Karlovy university a stal se doktorem práv v 23 létech. Mám téměř dvouletou soudní praksi v Plzni a nyní 6 letou advokátní praksi, konanou v prvých 3 létech u JUDra. Augustina Šípa, prvního náměstka starosty města Plzně a nyní u JUDra. Matouše Mandla, druhého náměstky starosty města Plzně a advokátů v Plzni. Domovským právem přísluším do Plzně.

Nyní po dlouhém studiu umožněném obětmi chudé matky vdovy a absolování předepsané advokátní prakse nadešel čas, abych si založil vlastní existenci. Je nasnadě, že z důvodů shora uvedených mohu a také bych chtěl míti vlastní advokátní kancelář v Plzni. Během doby však vzrostl počet advokátů v Plzni na 70, t.j. na počet, jímž jsou téměř ohroženi již zapsaní advokáti na své výživě. Z tohoto počtu je ale asi přes 50% židů, většinou národnosti německé, nebo židovské, kteří do Plzně přišli odjinud, Čechy nebyli a ani se jimi nikdy necítili. Jsou majetkově silni, takže konkurence s nimi je pro mne českého, nemajetného kandidáta advokacie, syna vdovy po dělníku bez podpory nemožna. Ve stejné situaci jsou i ostatní čeští kolegové, kandidáti advokacie v Plzni a na venkově tomu není lépe.

Výhled do budoucnosti je nyní za daného stavu pro mne jasný a hrozný. Nezmění-li se poměry, budu v budoucnosti bez existence já, má matka, o založení rodiny nemluvě, a budu přihlížeti, jak židovští advokáti, židovské nebo německé národnosti v české Plzni jsou dobře živi z peněz plzeňských českých lidí.

Prosím proto slovutnou vládu republiky Česko-Slovenské za laskavou radu, co mám dělat, abych uživil sebe, 68 let starou matku, bez pense a podpory, na mne odkázanou, abych se mohl s dobrým svědomím oženit a založit rodinu.

V nejhlubší úctě jsem

Dr. Bohumil Šedivý

V Plzni, dne 2. ledna 1939

Žádost JUDr. Bohumila Šedivého, kandidáta advokacie z Plzně, adresovaná vládě Česko-slovenské republiky, 2. ledna 1939 (Národní archiv Praha).

O co a proč žádá dr. Šedivý?

Co zdůrazňuje? Jaký řeší problém? Jaké má požadavky?

Označte 3 výrazy, které vyjadřují vlastnosti a činnosti, jež autor přičítá Židům. Dále označte 3 výrazy, s jejichž pomocí popisuje sám sebe.

Nápověda
Levým tlačítkem myši zabarvíte zvolené slovo nebo slovní spojení. Otevře se vám nabídka, v níž zvolíte označovanou kategorii. Křížkem lze označení smazat, kliknutím levým tlačítkem na již označené slovo lze přidat textový komentář.

Nyní po dlouhém studiu umožněném obětmi chudé matky vdovy a absolování předepsané advokátní prakse nadešel čas, abych si založil vlastní existenci. Je nasnadě, že z důvodů shora uvedených mohu a také bych chtěl míti vlastní advokátní kancelář v Plzni. Během doby však vzrostl počet advokátů v Plzni na 70, t.j. na počet, jímž jsou téměř ohroženi již zapsaní advokáti na své výživě. Z tohoto počtu je ale asi přes 50% židů, většinou národnosti německé, nebo židovské, kteří do Plzně přišli odjinud, Čechy nebyli a ani se jimi nikdy necítili. Jsou majetkově silni, takže konkurence s nimi je pro mne českého, nemajetného kandidáta advokacie, syna vdovy po dělníku bez podpory nemožna. Ve stejné situaci jsou i ostatní čeští kolegové, kandidáti advokacie v Plzni a na venkově tomu není lépe.

Výhled do budoucnosti je nyní za daného stavu pro mne jasný a hrozný. Nezmění-li se poměry, budu v budoucnosti bez existence já, má matka, o založení rodiny nemluvě, a budu přihlížeti, jak židovští advokáti, židovské nebo německé národnosti v české Plzni jsou dobře živi z peněz plzeňských českých lidí.

Žádost JUDr. Bohumila Šedivého, kandidáta advokacie z Plzně, adresovaná vládě Česko-slovenské republiky, 2. ledna 1939 (Národní archiv Praha).

Doplňte do tabulky výrazy, které vyjadřují vlastnosti a činnosti Šedivého a souvisejí s charakteristikou Židů.

Vámi označené výrazy
Vlastnosti a činnosti připisované Židům
Vlastnosti a činnosti připisované Šedivému

Přečtěte si text a zasaďte žádost Bohumila Šedivého do dobových souvislostí.

Označte důležité pasáže a připojte k nim komentář.

Nápověda
Levým tlačítkem myši zabarvíte zvolené slovo nebo slovní spojení. Otevře se vám nabídka, v níž zvolíte označovanou kategorii. Křížkem lze označení smazat, kliknutím levým tlačítkem na již označené slovo lze přidat textový komentář.

Kdy napsal Bohumil Šedivý svou žádost?

Druhá republika (1938-1939), ohraničená Mnichovskou dohodou a okupací zbytku Československa, byla charakteristická odklonem od demokratického parlamentního systému první republiky (1918-1938) a vytvořením autoritativního nacionalistického politického systému. Nový, zmenšený stát měl být také státem národním a bez menšin – vždyť ta německá přispěla k rozbití první republiky, a navíc meziválečná ochrana menšin v Evropě již nefungovala. Židé a Romové byli v této době stále více vylučováni ze společnosti.

Již během prvních dnů po mnichovské dohodě se antisemitský jazyk dostal do centra veřejné debaty o podobě nového státu. Židé byli spojováni s liberalismem a „humanitou“ první republiky, obviňováni z oslabování českého národa a spojování se s jeho nepřáteli. Nová vláda Rudolfa Berana ve svém prohlášení slibovala řešení „židovské otázky“ a připravila první protižidovské zákony. Ve stejnou dobu byli Židé vylučováni z profesních sdružení lékařů a právníků – tyto kroky také navazovaly na požadavky antisemitské části studentů, která se již za první republiky vymezovala vůči židovské profesní konkurenci.

Z obsazeného pohraničí do vnitrozemí odešlo kolem dvou set tisíc uprchlíků – mezi nimi zhruba dvacet tisíc Židů. Podobně jako čeští a němečtí utečenci mnoho z nich uteklo již v prvních dnech okupace (nebo dokonce i před ní). Téměř všichni zbývající sudetští Židé byli vyhnáni v době „křišťálové noci“ (9.-11. listopadu 1938), protižidovského pogromu v Německu, při němž nacistické bojůvky vypalovaly synagogy, demolovaly židovské obchody, vpadaly do bytů a odvlékaly židovské muže do koncentračních táborů. Československo se pokusilo tyto uprchlíky na demarkační linii odmítat a řada z nich po jistou dobu žila v „zemi nikoho“ mezi hraničními posty.

Předpokládaným „řešením židovské otázky“ mělo být židovské vystěhovalectví do zahraničí. Nově založený státní Ústav pro péči o uprchlíky měřil různým etnickým skupinám různým metrem. Zatímco pro české uprchlíky zajišťoval ubytování, sociální a zdravotní péči a snažil se je co nejrychleji znovuzačlenit do společnosti, od židovských a německých uprchlíků se očekávalo vystěhování do jiné země. V této době začínají uprchlické pomocné výbory a zahraniční aktivisté organizovat emigraci židovských dětí a skupinek německých sociálních demokratů do zahraničí. Mnoho židovských rodin v této atmosféře poprvé začne uvažovat o opuštění svých domovů a vystěhování. To však bylo stále obtížnější – židovští uprchlíci naráželi na zavřené hranice, obtížně sháněli víza a odjezd jim ztěžovala také omezení týkající se vývozu majetku.

autor: Michal Frankl, historik

Pokuste se žádost přeformulovat, aby neobsahovala projevy antisemitismu.

Do textu lze nyní psát.

Nápověda
Do textu lze psát. Původní text lze i mazat.
proti-zidum-faksimile-03.jpg
proti-zidum-faksimile-04.jpg

Nyní po dlouhém studiu umožněném obětmi chudé matky vdovy a absolování předepsané advokátní prakse nadešel čas, abych si založil vlastní existenci. Je nasnadě, že z důvodů shora uvedených mohu a také bych chtěl míti vlastní advokátní kancelář v Plzni. Během doby však vzrostl počet advokátů v Plzni na 70, t.j. na počet, jímž jsou téměř ohroženi již zapsaní advokáti na své výživě. Z tohoto počtu je ale asi přes 50% židů, většinou národnosti německé, nebo židovské, kteří do Plzně přišli odjinud, Čechy nebyli a ani se jimi nikdy necítili. Jsou majetkově silni, takže konkurence s nimi je pro mne českého, nemajetného kandidáta advokacie, syna vdovy po dělníku bez podpory nemožna. Ve stejné situaci jsou i ostatní čeští kolegové, kandidáti advokacie v Plzni a na venkově tomu není lépe.

Výhled do budoucnosti je nyní za daného stavu pro mne jasný a hrozný. Nezmění-li se poměry, budu v budoucnosti bez existence já, má matka, o založení rodiny nemluvě, a budu přihlížeti, jak židovští advokáti, židovské nebo německé národnosti v české Plzni jsou dobře živi z peněz plzeňských českých lidí.

Žádost JUDr. Bohumila Šedivého, kandidáta advokacie z Plzně, adresovaná vládě Česko-slovenské republiky, 2. ledna 1939 (Národní archiv Praha).

Konec cvičení

Právě jste úspěšně dokončili cvičení. Abyste neztratili vyplněné cvičení, vyplňte následující formulář a uložte ho kliknutím na tlačítko „Uložit na server“ níže.
Vyplněním formuláře a uložením nám pomůžete aplikaci vylepšit. Děkujeme.

Způsob práce

Po stisknutí tlačítka zašleme vám a vašemu učiteli výsledek vaší práce na uvedené emailové adresy.

Načítám cvičení